KLAN 36 - prosinec 1999

Tímto číslem KLANu se uzavírá třetí ročník strastiplné anabáze prvního (a na dlouhou dobu posledního) interaktivně multimediálního časopisu na CD-ROMu. Historie KLANu je nepochybně pohnutá a místy možná i dojemná, ale v každém případě je to historie projektu, o který se do té doby nikdo nepokusil. Čas nás přesvědčil o tom, že životaschopnost tohoto projektu jako samostatného média, se pohybuje okolo tří let. O tom, jak dlouhá je životaschopnost KLANu jako přílohy jiného časopisu, nás opět nepřesvědčí nic jiného než čas. A samozřejmě zájem, případně nezájem čtenářů, kteří ostatně stejně jako vždy, rozhodou o tom, který titul se může i nadále ucházet o jejich přízeň a který už by se měl odebrat tam, kam se všechny odvrhnuté tituly odebírají – do propadliště ději. Není to zajímavé téma na předvánoční úvahu?

A jakým směrem se tato úvaha bude ubírat? Celkem prostým. Na jedné straně otázka, jestli má CD-ROM jako platforma pro něco jiného, než je soubor demoverzí a shareware budoucnost. Odpověď na tuto otázkou dávají dostatečně výmluvně mimo jiné i společenské časopisy, u kterých byste CD-ROM ještě donedávna nečekali, a které se přesto do takovýchto projektů pouštějí. A odpověď na tuto otázku dali také všichni ti, kteří si KLAN kupovali a předpláceli v době, kdy vycházel jako samostatný časopis. Odpověď tedy zní ano. Tedy pro ty slabší v dedukcích – ano, CD-ROM má jako taková platforma budoucnost. Na straně druhé je tady ovšem otázka, zda může CD-ROM plný filmových ukázek a trailerů, hudebních ukázek, animací z počítačových her a v neposlední řadě také samostatných recenzí a dalších článků konkurovat náplni „druhých“ CD-ROMů u ostatních herních časopisů na našem trhu. Na tuto otázku si odpoví každý sám, ovšem nebudeme si nalhávat, že jednoznačná odpověď není nasnadě. Ve chvíli, kdy budete chtít postavit KLAN na úroveň plných her, ve většině případů navíc senzačních her, které se nesmazatelně zapsaly do podvědomí počítačových hráčů, musí být jasné, že takové srovnání vyznívá jednoznačně v neprospěch KLANu, ale i jakékoli jiné náplně CD-ROMu. Je na tom něco divného?

V téhle chvíli nemám vůbec v úmyslu zpochybňovat a napadat politiku plných her, která se v posledních měsících v naší zemi s velkou vervou uplatňuje. Někomu může možná připadat smutné, že konkurenční boj mezi časopisy už nestojí na tom, kdo má lepší autory (je-li takové srovnání vůbec možné), lepší grafickou úpravu, zajímavější a aktuálnější články a vtipnější odpovědi v Dopisech čtenářů, ale výhradně na tom, kdo přinese na příštím CD lepší hru. Může si na to ale stěžovat čtenář, který má v ceně herního časopisu kompletní hru, za kterou by ještě před rokem (a mnohdy méně) zaplatil desetinásobek ceny časopisu? To by přece bylo směšné. A tak, i když se v každém čísle KLANu snažíme o to nejlepší, i když věnujeme jeho přípravě nezměrné úsilí a i když se pokoušíme stále něco vylepšovat a obměňovat, nikdy se nemůžeme srovnávat s vývojovými týmy (her), které na svých titulech pracují i několik let a výsledkem jejichž práce je pak další „příloha“ českého herního časopisu. Proto mohou mít jistě čtenáři PC Gameru pocit, že jsou ošizeni a pokud se jejich zášť obrátí vůči KLANu, bude to jedině pochopitelné.

Existuje pak způsob, jak v tváří v tvář tak jasným a jednoznačným argumentům obhájit právo KLANu na existenci a zejména na existenci jako přílohy PC Gameru? Naděje je malá, ovšem domnívám, se že přece existuje. Tu naději nám dává pohled do minulosti. Pro některé z vás možná nepředstavitelný pohled do minulosti. Představte si kupříkladu, že v té minulosti nebylo herních časopisů ani z poloviny tolik, kolik jich je dnes. Že neměly dohromady takový náklad, jaký má dnes ten nejmenší z nich. Že neměly dokonce ani jedno jediné, úplně maličkaté CD. Že vznikaly takříkajíc na koleně ve velmi provizorních podmínkách. Dokážete si něco takového představit? A dokážete si představit, že se takové časopisy přesto prodávaly – bez masivního počtu stran, bez lakované obálky, bez tučných CD-ROMů napěchovaných demoverzemi (a plnými hrami a KLANem)? A myslíte si, že ty časopisy byly horší než ty, které vycházejí dnes? (jelikož žádný z herních časopisů u nás dosud nezanikl, je jasné, že jde spíše o otázku „jestli byly tyto herní časopisy dříve horší než dnes“). Proč by tedy měl být některý z časopisů horší jen proto, že se nevydal stejnou cestou jako všechny ostatní? Protože je to dnes standard? Nenechte se zmýlit – to, co je běžné dnes nemusí možná platit za pár měsíců. Co bude rozhodovat ve chvíli, kdy plné hry opustí roli časopisových příloh a vrátí se tam, kam patří – na regály obchodů (a abych nebyl označen za úplného pokrytce tak doplním, že hry samozřejmě budou nadále i tam, kde vždycky byly, jsou a budou – i když bez manuálů, bez krabic a bez časopisů)?

Ať už bude rozhodovat cokoli, věříme, že v té chvíli se alespoň změní pohled nespokojených čtenářů na KLAN. Už to totiž nebude něco, co zabírá místo plné hře a co čtenáře ochuzuje. Možná, že se v té chvíli situace změní – možná herním časopisům zase začne o něco jít a možná se konkurence, která je v takovém případě vždycky zdravá, přesune ze stránek časopisů (které pro některé čtenáře tvoří stejně jen nutné zlo – překážku mezi nimi a vytouženou hrou) na virtuální stránky CD-ROMů. Jedno je jisté – až (jestli) k tomu dojde, my na to budeme připraveni. A abych nezapomněl, doufám, že se vám KLAN 36 bude líbit.

Jan Eisler